Hlavní navigace

Jan Dvořák: V Gopasu je vzdělávání zážitkem

30. 8. 2022
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: Internet Info DG – Karel Choc
Garantujeme, že návštěvníkům našich kurzů znalosti do hlavy prostě nalijeme, slibuje ředitel Počítačové školy Gopas Jan Dvořák.

Co dělá ředitel školicí a vzdělávací instituce uprostřed letních prázdnin?

U nás se školí pořád, ačkoliv prázdniny jsou trochu okurková sezóna, protože lidé mají jiné starosti než školení. Nicméně jedeme pořád, jen zhruba na polovinu kapacity. Myslím, že jste to viděl i na chodbě, že je tady pořád rušno a některé učebny jsou plné. Kromě školení totiž ještě nabízíme i testování znalostí, což jede nonstop. Nabízíme i akademické testování, takže se u nás testují třeba doktoři, když chtějí pracovat v zahraničí, dělají se tu přijímačky na různé světové vysoké školy. Ale ano, naší hlavní sezónou je podzim, nejméně lidí je v létě a v lednu.

Letos slavíte třicáté výročí existence. Je tenhle rok pro vás ještě něčím jiným speciální? Co vás čeká za oslavy?

Oslavy budou, připravujeme grafiku našich materiálů, pro všechny účastníky zářijových školení a kurzů máme připravené dárečky. Budeme kolem toho dělat trošičku cirkus, tak doufám, že nám do toho žádné vládní nařízení nehodí vidle a všechno bude v září fungovat, jak bychom si přáli.

Letos je to navíc první rok, kdy jsme se pořádně oklepali z předchozích dvou covidových.

Byla pro vás pandemie náročná?

Velmi. Nejsložitější to bylo hned na začátku, na jaře 2020. Nikdo jsme nevěděli, co se děje a jak dlouho to bude trvat. Naivně jsme si mysleli, že se to přežene rychle, ale spletli jsme se.

Naštěstí jsme byli schopní se všem limitům podřídit ze dne na den, veškerá
školení jsme přepnuli do on-line hned zcela plynule. Problém byl v technologiích – řada konferenčních nástrojů byla přetížená a pořádně nefungovala. V průběhu jednoho školení jsme třeba čtyřikrát změnili platformu, a stejně jsme si nepomohli. Nebyla ani dostupná potřebná elektronika. Koupit kvalitní počítačovou kameru byl v podstatě neřešitelný úkol. Ale i tak jsme se s tím poprali velice slušně a okamžitě začali nabízet adekvátní produkt v on-line formě.

Jsou kvalita a obsah vzdělávání ve třídě srovnatelné s on-line formou?

Za ty dva roky jsme formát on-line školení hodně posunuli. Oba způsoby jsou velmi efektivní, ale školení v učebně bude mít vždy trošku navrch. Sám chodím z pracovních důvodů na mnoho školení každý rok a vím, že prezenční forma bude vždycky prostě o kousek lepší. Například ostatní studenti mohou být obrovským přínosem pro váš výsledný zážitek z kurzu. Často řeší podobné problémy jako vy, můžete je s nimi rozebírat a poučit se navzájem. Toto třeba v on-line nikdy nebude.

Další komplikace s on-line kurzy jsou stejné jako v jiných způsobech on-line komunikace – řada lidí nechce být vidět na kameře, nevěnuje se plně obsahu školení a má ho puštěné jen na pozadí. To pak komplikuje práci lektora, který fakticky nemá žádnou zpětnou vazbu na svou výuku. Nezřídka se stalo, že po týdnu za námi přišel lektor, že měl v kurzu šest lidí a ani jednoho za celou dobu neviděl a nikdo se na nic nezeptal.

Aby byl kurz opravdu efektivní, musejí všichni spolupracovat, nikoliv jen lektor. Toho se v on-line školení někdy špatně dosahuje.

Konzumace obsahu ve třídě je na zcela jiné úrovni – lidé se soustředí, sdílejí poznatky, ptají se, neřeší e-mail ani telefon a pak tu mají i skvělé zázemí, kde mohou během přestávek trávit čas. Mají i šanci na pořádný networking. Když jim tu něco chybí, dodáme to. U nás je pro absolventy vzdělávání zážitkem. A díky tomu jim ty znalosti do hlavy prostě dostaneme.

Opravdu?

Ve třídě ano. Když se někdo připojí on-line, musí se strašně moc snažit, aby informacemi nasákl a dostal stejné vědomosti, které jsme do něj schopní mnohem snáz dostat ve třídě. Některé kurzy trvají i deset hodin denně, není fyzicky možné to efektivně prožít před obrazovkou. I když se i do on-line kurzů snažíme dávat co nejvíc interakce, děláme je formou hry, investujeme vysoké sumy do technického vybavení, aby byl špičkový zvuk i obraz, tak to prostě není ekvivalentní živému školení.

Pro nás bude vždycky číslo jedna vzdělávání v učebnách. Ačkoliv musím podtrhnout, že když si vezmete od nás on-line školení, bude to na špičkové úrovni, kde nemáme v Česku konkurenci. Takže pokud někdo tuto formu vyžaduje nebo bude pandemická situace taková, že jiná forma nebude možná, určitě našimi kurzy nebudete zklamán. Navíc naše garance získaných znalostí funguje i tak, že zákazník může dorazit na kurz zdarma v jiné (v tomto případě prezenční) formě, až mu to situace umožní.

Těšíte se, až lidé přijdou zpátky do učeben? Zrušíte on-line kurzy?

Naštěstí zpátky v učebnách už jsou, i když ne ve stejném počtu jako dřív. Počítáme, že do budoucna budeme navzdory mým výhradám držet zhruba třetinu kurzů v on-line režimu, protože poptávka po nich pořád je. Někteří naši zákazníci je dokonce striktně vyžadují.

Takže vás zachrání hybridní kurzy?

Vůbec ne! To je paradoxně asi to nejhorší, co v oblasti vzdělávání může být, přestože se to vždy na začátku zdá jako nejlepší řešení. Lidem připojeným on-line občas něco nefunguje, ruší, a zdržují tím lidi v učebně. A my bohužel řešíme jejich technické problémy dost komplikovaně, ať už je to internetové připojení nebo například firemní firewall. Ti vzdáleně připojení budou zase naštvaní, že lektor v konverzaci upřednostňuje jedince v učebně a občas na ně může v interakci zapomenout.

Hybridní model je pro všechny bohužel nevhodný. Funguje pouze v případě, že vše šlape perfektně a účastníci mají opravdu snahu se něco naučit. Takže dokud to jde, snažíme se striktně držet v každém kurzu buď účastníky on-line, nebo v učebně a ideálně je mezi sebou nemíchat. 

Byl pro vás přechod do on-line školení hozením do vody, nebo jste se v tom už dřív trochu angažovali?

Měli jsme nějaké on-line kurzy po naše zákazníky, máme i Gopas telepresence training, což jsou vzdáleně propojené učebny, kdy lektor je třeba jenom tady v Praze, ale máme připojenou učebnu ještě z Brna a Bratislavy. Máme na to velmi sofistikované technické řešení, aby vše bylo v perfektní kvalitě, aby lektor viděl na obrazovkách účastníky z ostatních učeben, a hlavně u všech takto připojených učeben máme okamžitý technický support.

Ale takových učeben jsme neměli mnoho, vybavení jedné stojí přes půl milionu, takže nešlo ze dne na den zařídit stejně dalších padesát učeben. Rovněž jsme museli vysvětlit lektorům, že bohužel není možné, aby školili doma z notebooku v obýváku.

Snažíme se, aby všichni lektoři chodili k nám, kde mají technicky vybavená pracoviště pro školení, aby to bylo na úrovni. Na internetu jsou mraky vzdělávacího kontentu, ale my musíme být mnohem, mnohem výš, protože nám za to zákazníci platí.

Nevyrovná ten rozdíl mezi on-line a fyzickou podobou školení příchod moderních technologií, jako je virtuální nebo rozšířená realita?

Jan Dvořák, Gopas

Autor: Internet Info DG – Karel Choc

Koketujeme s tím dlouho, ale virtuální realita naráží na to, že se z toho spoustě lidí dělá špatně. Komu se neudělá zle hned na začátku, bude mu špatně za půl hodiny. Je to dobré pro zábavu, ale pro seriózní použití ne. První VR helmu jsem měl na hlavě v roce 1995, od té doby se zlepšilo jen rozlišení, kvalita se daleko neposunula.

 Kolik lidí ročně proškolíte nebo vzděláte?

Rekord byl asi 26 tisíc lidí, ale běžně se v posledním desetiletí pohybujeme kolem dvaceti tisíc. Takže hodně.

Je možné se coby absolvent kurzů dostat na nějakou formální úroveň vzdělání ekvivalentu maturity nebo vysoké školy?

Nabízíme rekvalifikační kurzy, kde můžete získat nějaký diplom. Kromě klasických rekvalifikací naším prostřednictvím řada IT vendorů nabízí speciální kurzy pro určité pracovní role, které když absolvujete a získáte certifikace, kvalifikujete se pro vybrané pracovní pozice.

Existují lidé, kteří cíleně navštěvují takové kurzy, aby se mohli nechat zaměstnat přesně tam, kde chtějí?

Podle situace, dnes se spíš hledají vhodní lidé, jež firmy nebo agentury pošlou k nám, aby z nich vyrobily kvalifikovaného člověka pro určitou práci.

Málokdo se dnes rozhodne, že zainvestuje do svého vzdělání, aby mohl nastoupit jako IT specialista. Lidé jsou bohužel zvyklí, že vzdělání jim platí zaměstnavatel, a aktuální situace na trhu práce k tomu napomáhá.

Kde si myslíte, že se vzal názor, že zaměstnavatel má platit za vzdělání? Třeba v USA je to obráceně.

Protože v Česku bylo donedávna vzdělávání vždycky zadarmo, takže lidé nebyli zvyklí za to utrácet a do sebe investovat. Z kraje století jsme nabízeli sady kurzů a certifikací za zhruba čtvrt milionu korun i s možností úvěru a prakticky zajištěným zaměstnáním s vysokou mzdou, a i tak o to nebyl zájem.

Nadšenci jsou maximálně ochotní hledat takové informace zadarmo z internetu, ale platit se to skoro nikomu nechce. Více než 99 procent našich absolventů jsou zaměstnanci.

Tuzemské školství je poměrně zkostnatělé, ale přece jenom prochází nějakou inovací. Jaké inovace do vzdělávání zavádíte vy?

Hlavně gamifikaci, musí to být zábavné. Když to absolventy baví, snadněji se učí. Vyžadujeme od studentů interakci a na oplátku jim garantujeme, že je to prostě naučíme. Interakce v kurzu je naprostým základem úspěchu. A samozřejmě kvalitní lektor.

I když je student lenoch, který ten kurz jen absolvuje a nedá tomu nic navíc?

Ano, když sedí tady u nás na kurzu v učebně, velkou část kurzu musí dělat stejně sám – všechno si musí vyzkoušet. Není to jen desetihodinové poslouchání člověka u tabule. Musí pracovat sám.

A díky tomu, že jsme veliká firma a máme hodně vypsaných kurzů, si můžeme dovolit dávat zákazníkům možnost přijít k nám ještě jednou, když nestihli pochytit látku nebo ji nepochopili. Můžou přijít, kolikrát chtějí, na stejný nebo nižší kurz, aby si to zopakovali. Ať k nám chodí tak často, dokud prostě nebudou spokojení.

Zákazníci to využívají a funguje nám to i jako dobrý marketing. Když aspoň trošičku chtějí, my do nich vědomosti dostaneme.

Ale jsou případy, kdy zaměstnavatel posílá zaměstnance na školení proti jejich vůli – když třeba mění nějaké softwarové vybavení za jiné – a zaměstnanci to cíleně ignorují, protože jsou proti tomu. To je samozřejmě nemůžeme naučit nic.

Kdo sestavuje formální strukturu kurzů, nebo obecně, co budete učit?

Spoustu kurzů už definují vendoři přímo, vydávají svůj originální obsah i s prezentací a příručkami. Abychom je ale mohli učit, musíme na to mít autorizované lektory, k čemuž je nutné splňovat řadu podmínek.

Druhá možnost pak je, že pro každou oblast máme svého manažera, který sleduje trendy, mluví se zákazníky, našimi obchodníky a s lektory a staví příslušné portfolio kurzů. Kurzů máme zhruba tři tisíce a s každým se neustále pracuje, aby dával smysl.

Jak dlouho trvá, než připravíte kurz?

Někdy je to hned, když to přijde hotové od vendora, to se jen musíme naučit, jak kurz správně odučit. Když obsah musíme vyrobit, trvá to čtyři až šest týdnů, aby byl v námi požadované kvalitě. Ale jsou i kurzy, které se chystají půl roku.

Kromě kurzů také pořádáte velké konference. Jak se vám s nimi dařilo
za covidu?

Ty jsme také převedli do on-line, a měly perfektní návštěvnost, větší než ty fyzické. Ale stejně se nemůžeme dočkat, až zase uděláme se stejným počtem účastníků v sále jako před covidem naši nejúspěšnější konferenci TechEd, kterou už pořádáme přes dvacet let. Je prostě skvělá věc, potkávat se s lidmi. Budeme ji dělat tedy v kombinované podobě, i pro lidi u monitorů, ale hlavně se těšíme na fyzickou akci. Kde jinde se naživo můžete potkat s takovým množstvím lektorů?

Jaký je váš nejúspěšnější kurz?

Excel ve druhém nebo třetím stupni obtížnosti. Tyto dva kurzy se už třicet let střídají jako nejpopulárnější. Mě osobně překvapil úspěch kurzů s programovacím jazykem Python. Nikdy bych to nečekal, ale je to kurz, který je stabilně posledních pár let v top 5.