Hlavní navigace

Psací stroj Selectric od IBM slaví 50 let

5. 8. 2011
Doba čtení: 5 minut

Sdílet

Psací stroj Selectric od společnosti IBM byl na trh uveden 31. července v roce 1961, tedy před více než 50 lety.

„Počet prodaných kusů psacího stroje Selectric během prvních 30 dnů přesáhl náš odhad pro šest měsíců. Na naší pobočce jsme předpokládali, že prodáme 50 nebo 60 kusů a prodalo se jich mezi 500 a 600,“ uvedl v roce 1986 prodejce IBM John Vinlove pro článek deníku USA Today k 25. výročí psacího stroje. Ve výrobě počítali s produkcí 20 000 strojů v prvním roce, na konci roku 1961 měla ale IBM objednávky na 80 000. A do roku 1986 bylo psacích strojů Selectric prodáno již přes 13 milionů. Po více než 25 let byl Selectric nejrozšířenějším kancelářským psacím strojem.

Se svými 2 800 součástkami, většinou zcela nově vyvinutých, představoval Selectric změnu i pro společnost IBM, která na trhu s psacími stroji působila od 30. let a tou dobou si již vydobyla vedoucí pozici. Trvalo celých sedm let, než se podařilo vyřešit všechny spojené s výrobou a konstrukcí a než byl první stroj Selectric připraven k prodeji. Srdcem psacího stroje Selectric byla kovová hlava ve tvaru golfového míčku, která nahradila tradiční vějířovitě rozložená kladívka. Díky konstrukci stroje byla eliminována hlavní překážka rychlého psaní – zasekávající se kladívka. Bez kladívek, která by se zasekávala, tak bylo možné psát mnohem rychleji.

SelectricKulový tiskací prvek byl vytvořen týmem techniků, v jehož čele stál Horace „Bud“ Beattie. Reklama na Selectric z roku 1961 hlásala, že jeho členové „započali vývoj tím, že zapomněli vše o konstrukci psacích strojů za posledních padesát let“. První verze tiskací hlavy se podobala spíše kloboučku houby, ale na Beattieho pokyn ji John Hickerson upravil a dal jí finální sférický tvar. Zkušený písař dokázal na Selectric napsat za minutu 90 slov, zatímco na běžném elektrickém psacím stroji to bylo pouze 50.

Další z konstrukčních inovací – výměnné znakové sady – měla svého předchůdce v modelu Blickensderfer z přelomu století. Ačkoli to není doloženo, existuje přesvědčení, že název Selectric byl inspirován právě obohacením elektrického psacího stroje o možnost volby písma (z anglického select - vybrat). Díky měnitelné kulaté tiskací hlavě mohli uživatelé psacího stroje Selectric používat různé fonty včetně kurzívy a cizích jazyků. Když pak byl model v roce 1964 vybaven navíc také magnetickou páskou, na niž bylo možné ukládat symboly, spatřil světlo světa Magnetic Tape Selectric Typewriter (MT/ST), který se stal zcela prvním, třebaže analogovým, textovým editorem.

Za estetickou stránku psacího stroje Selectric zodpovídal architekt a průmyslový designér Eliot Noyes, který pro společnost IBM pracoval 21 let jako poradce v oblasti designu. Elegantní zaoblená podoba, kterou stroji vtiskl, souvisela s jednou z jeho charakteristických vlastností – díky kulaté tiskací hlavě, která se sama pohybovala po papíře, byl odstraněn návrat jezdce. Selectric tak k tisku potřeboval méně místa, což umožnilo vytvořit nový design. Při navrhování psacího stroje se Noyes nechal inspirovat některými prvky italských psacích strojů Olivetti.

Sloužil také jako počítačový terminál
Selectric

Méně známý je fakt, že psací stroj Selectric sloužil rovněž jako jeden z prvních počítačových terminálů. Osobní počítače, notebooky a softwarové textové editory sice odkázaly papírové psací stroje do muzeí dvacátého století, Selectric však posloužil jako základ pro klávesovou komunikaci s revolučním počítačem IBM System/360. Modifikovaná verze stroje Selectric přezdívaná IBM 2741 Terminal, byla upravena tak, aby ji bylo možné připojit k počítači System/360, čímž umožnila mnoha technikům a výzkumníkům s těmito počítači komunikovat.

soutez_casestudy

Programátor IBM Bob Bemer došel k tomu, že Selectric by byl mohl být ideální počítačovou klávesnicí. Snažil se prosadit, aby kulatá tiskací hlava nesla 64 symbolů potřebných pro kód ASCII namísto u psacích strojů standardních 44. S takovouto úpravou by bylo relativně snadné Selectric přetvořit pro komunikaci s počítačem. Tento jeho návrh, jak Bemer vzpomíná, byl zamítnut. Selectric tak nikdy nemohl komunikovat v rámci ASCII a místo toho využíval kód ušitý na míru naklápěcí a rotující tiskové hlavě. Pro Bemera tato skutečnost znamenala selhání, technici však stroje Selectric neúnavně upravovali a využívali jako první generaci počítačových klávesnic a vstupních zařízení.

V roce 1971 byl uveden na trh psací stroj Selectric II s ostřejšími hranami, hranatějšími rysy a novými prvky. Nabízely například možnost upravovat písma tak, aby se na palec vlezlo dvanáct namísto deseti znaků. Od roku 1973 byl pak model vybaven rovněž opravnou páskou. Poslední model, vybavený pokročilejšími možnostmi zpracování textu a tiskovým prvkem s 96 znaky, byl pod názvem Selectric III prodáván v osmdesátých letech. Poté, co se začaly prosazovat osobní počítače a tiskárny s typovým kolečkem, byla výroba psacích strojů Selectric v roce 1986 ukončena.

Byl pro vás článek přínosný?