Stálost se v korporátním světě počítá
A Microsoft to ví. Proto se v dubnu 2017 zavázal ke konzistentnímu, předvídatelnému tempu aktualizací – poté, co v úvodním roce obsluhování zákazníků tápal a první upgrade vydal tři měsíce po uvedení systému, a pak nechal přejít dalších devět měsíců, než vydal ten druhý.
Ačkoliv měl redmondský gigant potíže s dodržováním stanovených termínů podle harmonogramu, zůstával v letech 2017 a 2018 vcelku konzistentní: uvedl tehdy dva upgrady ročně, a to v dubnu a v říjnu (ačkoliv poslední ze série čtveřice upgradů, 1809, byl velkolepým selháním). V roce 2019 došlo k mírnému zpoždění, když byly aktualizace představeny v květnu a v listopadu.
Mnohem znepokojivější je však myšlenka, že poté, co Microsoft od svých zákazníků vyžadoval, aby se přizpůsobili rozdílnému obsluhování Windows 10 1909 – od sdílených aktualizací s předchozí 1903 po „on switch“ „aktivačního balíčku“ – mohl by zkrátka říct „sorry“ a vrátit se ke svému dřívějšímu modelu, sestávajícímu ze dvou velkých aktualizací ročně.
Jestliže se společnost vrátí ke svému „servisnímu plánu“ z let 2017 až 2018, pak má Computerworld za to, že promarní příležitost dát svým zákazníkům to, o co ho už dlouho žádali – pomalejší tempo – a zároveň si zachovat tvář udržováním iluze dvou aktualizací za rok.
A to ani nezmiňujeme úplnou rezignaci na jakoukoliv konzistenci.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU