Hlavní navigace

MOOC: Najde se byznys model?

16. 3. 2014
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: © Benicce - Fotolia.com
Sedět si tak doma na gauči, na kolenou mít laptop či tablet, a studovat přitom na Harvardu, Stanfordu či jiných britských univerzitách… Zdarma. To není bláznivá sci-fi, ale rychle se vyvíjející a měnící realita, jež dopadá na vysokoškolské vzdělávání.

Jak se dělá dobrá on-line přednáška?
Není to legrace

Nápad MOOC vypadá skvěle – kdo by se nechtěl nechat vést profesory z top univerzit – ale má i své nedostatky a úskalí. Z desetitisíců posluchačů, kteří se zapisují do kurzů, dokončí výuku jen asi patnáct procent zájemců (či méně); ztráta zájmu je vskutku značná. A vytvořit MOOC není žádná legrace.

Své o tom ví i Marnie Blewittová z University of Melbourne, jež měla pro Courseru vyrobit kurz úvodu do epigenetiky. „Není to jako přednáška ve škole; obrovský počet studentů přináší opravdu velký tlak a lidé dají brzy zřetelně najevo, pokud se jim to nelíbí,“ uvedla profesorka. Důležitý je každý detail (když vám jej mohou opřipomínkovat desítky tisíc kritiků) a podle Ananta Agarwala, prezidenta EdX, by tvůrci kurzů měli o MOOC přemýšlet jako o úplně novém druhu výukového média.

Není to zdaleka jen překlopená univerzitní přednáška do virtuálního prostoru. Patří k tomu i diskuzní fóra, kde stovky lidí vedou debaty, některé jsou též moderovány a v jiných se užívají algoritmy, jež automaticky nabízejí odpovědi na příbuzné dotazy. Při vyplňování testů dochází i ke kontrole identity studentů přes webové kamery; kontroluje se pas, řidičský průkaz, ale zadávají se i otázky vyhledané z veřejných zdrojů, aby se zjistilo, že písemku nepíše dejme tomu za podvádějícího Vadima nějaký Ondřej.

Ve vědeckém magazínu Nature zaznělo i pár rad, jak dobrý kurz připravit: mít asistenty a nespolehnout se jen na sebe, držet se výukových cílů, nafilmovat experimenty, dodat 3D animace, on-line kvizy, kontrolovat výstupy, kurz vylepšovat a připravit jej tak, aby nenavazoval na konkrétní hodiny či lokace, neboť tak se jej může účastnit kdokoliv.

„Obecně si myslím, že by to měl být optimální mix zábavy a instrukcí, který udržuje zájem ve studentech a je to pořád ještě kvalitní výukový materiál,“ říká Michael DeWeese z University of California, Berkeley, jenž takto připravil úvodní lekce fyziky. Stále je třeba mít na paměti, že internetoví študáci nejsou většinou stejní jako ti, kteří prošli znalostním, intelektuálním a také finančním sítem na zmiňované nejprestižnější školy světa.

Skeptikové vůči stále populárnějším MOOC dodávají, že hloubka poznání nemůže být prostě taková, jako když o problémech debatujete s reálnými kolegy a učenci, nikoliv jen s jejich virtuálními zástupci a avatary kdesi po spřízněných sociálních sítích.

Cesta do neznámé říše poznání

Kam až se vzdělávací on-line programy, „masivky“ pro studenty vyvinou, nelze nyní předjímat, ale je jisté, že nárůst uživatelů na webech Coursera, Udacity a EdX je prostě raketový. „Otevíráme budoucnost, kde má každý přístup ke světově špičkovému vzdělávání, které bylo dosud dostupné jen pár vyvoleným,“ uvádí se v preambuli Coursery.

Zní to tak krásně altruisticky, nicméně je zjevný finanční i „verbovací“ potenciál. Kdo okusí úvody, bude chtít více. Třeba jako Amol Bhave, sedmnáctiletý Ind z Džabalpúru, který si loni coby středoškolák vyzkoušel kurzy elektroniky MIT na webu EdX, ale když nebylo vypsáno pokračování k signálním systémům, udělal si s kamarády vlastní verzi kurzů, na kterou přilákal 1 100 zájemců. Svůj úspěch přiložil k přihlášce na MIT, dostal stipendium a stal se regulérním studentem jedné z nejlepších technických škol planety.

Možností on-line vzdělávání pro celý svět si všímají nejen kamenné univerzity, ale i byznysmeni. „Od spuštění serverů Udacity a Coursera v loňském roce, dvou startupů ze Silicon Valley, které poskytují vzdělání zdarma, se chvějí slonovinové věže akademiků v základech. Univerzitní značky, které byly mnohdy budovány po staletí, byly přinuceny k přemýšlení, že informační technologie brzy učiní z jejich dosavadních obchodních modelů přežitek,“ uvedl nedávno časopis The Economist v článku s titulkem Útok MOOCů.

Najdou MOOC svůj byznys model?

Jenže není zatím tak úplně jisté, zda by on-line kurzy – bez školného a dotací – univerzitní sbory uživily. Možnostmi jsou třeba příjmy z vydávaných certifikátů za absolvování kurzů (za dostupné ceny), spolupráce na firemních edukativních projektech, vzdělávání zaměstnanců vývojářských firem, licencování upravených kurzů školám, vydávání potřebných učebnic nebo dokonce i vložená kontextová reklama – ve vzdělávání něco dosud rovného takřka svatokrádeži. „Reklamy poháněly rozhlas i televizi, proč ne vzdělávání? V tomto oboru je spousta neopodstatněného snobství,“ provokuje Mike Feerick, zakladatel Alisonu. Hledají se tedy možnosti. A přibývající miliony naukchtivých zájemců dodávají investorům odvahy. V plejádě špičkových univerzit, které naskočily do přednáškového rychlíku, ovšem někdo stále chybí. Ano, dva britské klenoty: Oxford a Cambridge. „Je to teď takový běh lumíků za vidinou MOOC,“ nechal se slyšet jistý akademik z Oxfordu, proč jeho škola není ani v EdX, Udacity, Courseře či jinde. Ve chvíli, kdy se převážně americké školy otevřou masám od Číny po Asii, se můžou „starosvětsky“ nabyté znalosti z OxBridge stát ještě cennějšími.

Jiné osobnosti, jako třeba investor Peter Thiel z PayPalu, označují humbuk kolem on-line učení za „bublinu“, jež hazarduje s tím nejcennějším, co ještě máme – s top vzděláním.

Klasické univerzity se sice pod vlivem MOOC asi nějak promění, ale nejspíše nezmizí. A stanou se snad původní přednášky raritou pro fajnšmekry? Jaký bude poměr staromilců a těch, kteří vystudují přes moderní technologie a na dálku? Zmizí přednáškové auly? Již citovaný expert Mitchell Stevens uzavírá: „Revoluce už začala. Význačné univerzity jako Stanford jsou v čele a chtějí zahrnout digitální vzdělávání do struktury celé své univerzity. Snaží se ovládnout novou technologii dříve, než ona ovládne je.“

Autor je redaktorem serveru Česká pozice.

CS24

 

 

Byl pro vás článek přínosný?