MOOC: Najde se byznys model?

Jak se dělá dobrá on-line přednáška?
Není to legrace

Nápad MOOC vypadá skvěle – kdo by se nechtěl nechat vést profesory z top univerzit – ale má i své nedostatky a úskalí. Z desetitisíců posluchačů, kteří se zapisují do kurzů, dokončí výuku jen asi patnáct procent zájemců (či méně); ztráta zájmu je vskutku značná. A vytvořit MOOC není žádná legrace.

Své o tom ví i Marnie Blewittová z University of Melbourne, jež měla pro Courseru vyrobit kurz úvodu do epigenetiky. „Není to jako přednáška ve škole; obrovský počet studentů přináší opravdu velký tlak a lidé dají brzy zřetelně najevo, pokud se jim to nelíbí,“ uvedla profesorka. Důležitý je každý detail (když vám jej mohou opřipomínkovat desítky tisíc kritiků) a podle Ananta Agarwala, prezidenta EdX, by tvůrci kurzů měli o MOOC přemýšlet jako o úplně novém druhu výukového média.

Není to zdaleka jen překlopená univerzitní přednáška do virtuálního prostoru. Patří k tomu i diskuzní fóra, kde stovky lidí vedou debaty, některé jsou též moderovány a v jiných se užívají algoritmy, jež automaticky nabízejí odpovědi na příbuzné dotazy. Při vyplňování testů dochází i ke kontrole identity studentů přes webové kamery; kontroluje se pas, řidičský průkaz, ale zadávají se i otázky vyhledané z veřejných zdrojů, aby se zjistilo, že písemku nepíše dejme tomu za podvádějícího Vadima nějaký Ondřej.

Ve vědeckém magazínu Nature zaznělo i pár rad, jak dobrý kurz připravit: mít asistenty a nespolehnout se jen na sebe, držet se výukových cílů, nafilmovat experimenty, dodat 3D animace, on-line kvizy, kontrolovat výstupy, kurz vylepšovat a připravit jej tak, aby nenavazoval na konkrétní hodiny či lokace, neboť tak se jej může účastnit kdokoliv.

„Obecně si myslím, že by to měl být optimální mix zábavy a instrukcí, který udržuje zájem ve studentech a je to pořád ještě kvalitní výukový materiál,“ říká Michael DeWeese z University of California, Berkeley, jenž takto připravil úvodní lekce fyziky. Stále je třeba mít na paměti, že internetoví študáci nejsou většinou stejní jako ti, kteří prošli znalostním, intelektuálním a také finančním sítem na zmiňované nejprestižnější školy světa.

Skeptikové vůči stále populárnějším MOOC dodávají, že hloubka poznání nemůže být prostě taková, jako když o problémech debatujete s reálnými kolegy a učenci, nikoliv jen s jejich virtuálními zástupci a avatary kdesi po spřízněných sociálních sítích.

Cesta do neznámé říše poznání

Kam až se vzdělávací on-line programy, „masivky“ pro studenty vyvinou, nelze nyní předjímat, ale je jisté, že nárůst uživatelů na webech Coursera, Udacity a EdX je prostě raketový. „Otevíráme budoucnost, kde má každý přístup ke světově špičkovému vzdělávání, které bylo dosud dostupné jen pár vyvoleným,“ uvádí se v preambuli Coursery.

Zní to tak krásně altruisticky, nicméně je zjevný finanční i „verbovací“ potenciál. Kdo okusí úvody, bude chtít více. Třeba jako Amol Bhave, sedmnáctiletý Ind z Džabalpúru, který si loni coby středoškolák vyzkoušel kurzy elektroniky MIT na webu EdX, ale když nebylo vypsáno pokračování k signálním systémům, udělal si s kamarády vlastní verzi kurzů, na kterou přilákal 1 100 zájemců. Svůj úspěch přiložil k přihlášce na MIT, dostal stipendium a stal se regulérním studentem jedné z nejlepších technických škol planety.

Možností on-line vzdělávání pro celý svět si všímají nejen kamenné univerzity, ale i byznysmeni. „Od spuštění serverů Udacity a Coursera v loňském roce, dvou startupů ze Silicon Valley, které poskytují vzdělání zdarma, se chvějí slonovinové věže akademiků v základech. Univerzitní značky, které byly mnohdy budovány po staletí, byly přinuceny k přemýšlení, že informační technologie brzy učiní z jejich dosavadních obchodních modelů přežitek,“ uvedl nedávno časopis The Economist v článku s titulkem Útok MOOCů.

Najdou MOOC svůj byznys model?

Jenže není zatím tak úplně jisté, zda by on-line kurzy – bez školného a dotací – univerzitní sbory uživily. Možnostmi jsou třeba příjmy z vydávaných certifikátů za absolvování kurzů (za dostupné ceny), spolupráce na firemních edukativních projektech, vzdělávání zaměstnanců vývojářských firem, licencování upravených kurzů školám, vydávání potřebných učebnic nebo dokonce i vložená kontextová reklama – ve vzdělávání něco dosud rovného takřka svatokrádeži. „Reklamy poháněly rozhlas i televizi, proč ne vzdělávání? V tomto oboru je spousta neopodstatněného snobství,“ provokuje Mike Feerick, zakladatel Alisonu. Hledají se tedy možnosti. A přibývající miliony naukchtivých zájemců dodávají investorům odvahy. V plejádě špičkových univerzit, které naskočily do přednáškového rychlíku, ovšem někdo stále chybí. Ano, dva britské klenoty: Oxford a Cambridge. „Je to teď takový běh lumíků za vidinou MOOC,“ nechal se slyšet jistý akademik z Oxfordu, proč jeho škola není ani v EdX, Udacity, Courseře či jinde. Ve chvíli, kdy se převážně americké školy otevřou masám od Číny po Asii, se můžou „starosvětsky“ nabyté znalosti z OxBridge stát ještě cennějšími.

Jiné osobnosti, jako třeba investor Peter Thiel z PayPalu, označují humbuk kolem on-line učení za „bublinu“, jež hazarduje s tím nejcennějším, co ještě máme – s top vzděláním.

Klasické univerzity se sice pod vlivem MOOC asi nějak promění, ale nejspíše nezmizí. A stanou se snad původní přednášky raritou pro fajnšmekry? Jaký bude poměr staromilců a těch, kteří vystudují přes moderní technologie a na dálku? Zmizí přednáškové auly? Již citovaný expert Mitchell Stevens uzavírá: „Revoluce už začala. Význačné univerzity jako Stanford jsou v čele a chtějí zahrnout digitální vzdělávání do struktury celé své univerzity. Snaží se ovládnout novou technologii dříve, než ona ovládne je.“

Autor je redaktorem serveru Česká pozice.