(první díl článku je k dispozici zde: http://businessworld.cz/podnikove-is/kam-kraci-vyroba-v-cr-1-dil-8863)
Řízení beze změn
Naopak oblastí, kterou vývoj v posledních třech letech prakticky neovlivnil, je vlastní způsob řízení výroby. „Možnost využít tahové řízení výroby a nákupu je dána především charakterem výroby. Tlakové řízení tady bylo dávno před štíhlou výrobou a bude převládat i nadále v zakázkové výrobě. Tahové řízení lze s úspěchem využít při opakovaných nákupech a výrobě stejných artiklů. Tahové řízení začaly implementovat po japonských firmách zejména organizace vlastněné americkými společnostmi a pak některé západoevropské firmy. Nikoliv však v důsledku krize, ale již o pár let dříve. Jak tlakové, tak tahové řízení však lze vždy dále vylepšovat. A opět hraje klíčovou roli informační systém, který může být brzdou nebo naopak podporou a inspirací,“ vysvětlil nám Vladimír Bartoš.
I další respondenti se s ním shodují v tom, že vlastní řízení výroby je dáno nejčastěji odvětvím, nicméně jak uvádí Jan Dubec, ke změně mohlo dojít v případě, že podnik v důsledku měnící se situace na trhu musel přejít ze sériové na zakázkovou výrobu či naopak, respektive se změnou výrobního programu či orientace na jinou skupinu zákazníků, jak zmiňuje Milan Cvrkal. Podle Milana Černého může dojít ke změně i proto, „že některé podniky mění svůj výrobní layout a například zužují sortiment a specializují se na konkrétní produkty. Tím dochází k lepším předpokladům pro zavádění principů štíhlé výroby, a tedy i k většímu uplatnění Kanbanu a podobných metod.“
Podle Michala Kouby patří mezi nové trendy například častější využívání mobilních zařízení pro sběr a správu dat při řízení kvality nebo sledování původu výrobků a lepší přehled o procesu výroby a stavu rozpracovanosti. Tomuto tématu se věnuje mimo jiné i náš článek o využívání iPadu v zakázkové výrobě. Podle Tomáše Prchala se firmy k určitým metodám řízení výroby vydávají spíše nepřímo: „[…]formou zlepšení řízení existující výroby, lepší utilizace, strojového vybavení, technologie či zkrácení lhůt (dodavatel, výroba, odběratel…). To, že mnohé takto použité prvky jsou součástí jiných metod řízení, ještě neznamená, že komplexně tuto metodu zavádějí a přecházejí na ni.“
Uživatelský komfort
„ERP systémy udělaly díky novým technologiím obrovský skok dopředu i v uživatelském prostředí a částečně se tlačí i do oblasti manažerské podpory. Zejména pro střední a malé firmy je klíčové, aby jejich ERP systém poskytoval analýzy, metriky a rozhodovací tabule, protože implementace dalšího systému jen pro podporu rozhodování je nákladná,“ vysvětluje Vladimír Bartoš. Podle Moniky Vitáskové dochází v posledních měsících k integraci uživatelských prostředí systémů pro řízení výroby s prostředím nástrojů business intelligence. „Řešení pak z pohledu uživatelů obsahuje klíčové ukazatele výkonnosti a operativní rozbory v přehledném uspořádání s vyspělou grafikou v rámci webových reportů, které přinášejí komplexní pohled na dosažené výsledky s možností přechodu z konsolidovaného vrcholu až na detail jednotlivých transakcí, aniž uživatel musí mezi jednotlivými systémy přecházet a měnit pracovní nástroj či prostředí,“ vysvětluje Vitásková. Cestou, jak zlepšit uživatelský komfort, může být podle Jana Škarbana například navržení uživatelského rozhraní, tak aby vycházelo „z uživatelům důvěrně známého prostředí MS Office“.
A ještě cloud či BI
Jsou témata a otázky, jimž se v současné době vyhnout nelze: business intelligence a cloud. Nicméně řada ICT dodavatelů a partnerů obsluhujících zákazníky ve výrobě má ke „žhavým“ tématům velmi pragmatický přístup. „Business intelligence je podle mého názoru jen další z módních názvů pro podporu rozhodování. Firmy by měly stavět ve svém informačním systému logiku řízení na osvědčené metodě řízení od vize přes strategické a taktické řízení až ke konkrétním podnikovým procesům. Informační systém by měl umožnit přetavit toto řízení do metrik, které budou jednoduše reportovat o plnění cílů na jednotlivých řídicích úrovních. Když metriky napojíme na odměňování konkrétních lidí, získáme firmu, která je skutečně směrována vizí svého generálního ředitele,“ konstatuje Vladimír Bartoš. Podle Jana Škarbana BI již není výsadou velkých firem a systémů: „Je integrována i do našeho informačního systému pro střední firmy.“
Význam BI pak vyzdvihuje například Monika Vitásková: „Business intelligence řešení je pro výrobní firmy vhodné jako nástroj pro manažerské zpracování a úlohy vztahující se k plánování, operativnímu reportingu, analýze odchylek a strategickému řízení. Koncept BI umožňuje nejenom sledovat vývoj výsledků společnosti v historických souvislostech, ale umožňuje vkládat data přímo do databáze například při tvorbě strategického plánu, provádět simulace a modelování v návaznosti na plánované objednávky a výrobní zakázky. Tím vytváří systém, jenž je schopen rychle připravit podklady pro rozhodování o jednotlivých aktivitách společnosti či jejím zaměření do budoucna včetně identifikace možných rizik, např. vývoje cash flow, zajištění výroby z pohledu kapacitního plánování a potřeby nákupu materiálu a surovin kombinovaném s přehledem o vývoji dostupného množství zásob na skladech, apod.“ Podobně i Jan Dubec vidí BI jako vhodný nástroj, „předpověď poptávky po vyráběném zboží nebo pro potřeby řízení kvality“.
Naopak možnosti využívání služeb výpočetního mraku, tedy cloud computingu, jsou v tomto segmentu spíše omezené. „Napojení na výpočetní mraky je problematické, protože řízení výroby probíhá v reálném čase a dodatečné náklady v důsledku nenadálé ztráty spojení s řídicím systémem mohou snadno převýšit úspory,“ vysvětluje Jan Dubec. Podobné důvody uvádí i Pavel Bláhovec: „Přenesení celého ERP do cloudu není v tuto chvíli ve většině výrobních podniků možné, protože na to nejsou vhodně připraveny. Drtivá většina výrobních organizací totiž napojuje na ERP různá svá zařízení (výrobní stroje, systémy pro sběr čárových kódů, skladovací systémy…), u kterých je třeba zajistit vysokou dostupnost. Přenesením ERP do cloudu je zajištění této dostupnosti tak nákladné, že vynuluje ekonomické přínosy provozu v cloudu.“
O něco širší kritický pohled nabízí Vladimír Bartoš: „Cloud computing nebo podnikový informační systém formou služby je obtížně prosaditelná záležitost. Technologicky již vše máme k dispozici, dokonce i reference existují, ale přidaná hodnota je obtížně prokazatelná. Hlavní přidanou hodnotou ERP systému je totiž jeho schopnost změnit a zefektivnit podnikové procesy. Jde tedy zejména o ‘převýchovu’ pracovníků ve firmě, o změnu zaběhaných stereotypů a tam nepomůže žádný ‘mrak’. Náklady na HW a správu systému jsou vysoké jen u informačních systémů – ‘brontosaurů’ a u mladých nezralých informačních systémů. U ostatních jsou tyto náklady nízké, systém běží ‘sám’. A pak se mrak a poskytování těchto ERP jako služby jen těžko prosazuje.“
Nicméně příležitosti pro cloudové služby ve výrobních podnicích existují – podle Michala Kouby lze cloud doporučit „pro obecně standardizované oblasti fungování podniku, jako je sféra mezd, školení, vyřizování reklamací apod.“ Monika Vitásková pak nabízí jako možnost využít cloud například právě pro business intelligenci. Možností cloudu lze podle Davida Palase využít také ve fázi vývoje: „Konstruktéři mohou pro výpočetně náročné simulace a vizualizace digitálního prototypu kdykoliv využívat téměř neomezenou výpočetní kapacitu cloudu, přičemž cena takové služby je již zahrnuta v ceně licence CAD systému nebo je poskytována formou předplatného.
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU