Přešlap Microsoftu číslo 3: Neproměněné příležitosti v cloudu
V polovině 90. let spolu mnohokrát soupeřili viceprezident pro Windows Jim Allchin a viceprezident divize Internetové platformy a nástroje Brad Silverberg. Silverberg byl pro rychlejší expanzi do cloudu, zatímco Allchin chtěl více úsilí věnovat budování úspěchu Windows. Allchin vyhrál, Silverberg opustil Microsoft. A v roce 1999 byly kostky vrženy.
Kolem roku 2005 měli své názorové rozdíly i prezident divize Windows Steven Sinofsky a hlavní softwarový architekt Microsoftu Ray „samozřejmě-jsme-v-post-PC-éře“ Ozzie.
Ozzie tlačil na rychlou expanzi do cloudu, zatímco Sinofsky se snažil věnovat úsilí úspěchu systému Windows. Zní to povědomě? Sinofsky vyhrál, Ozzie opustil Microsoft. A v roce 2010 tak Microsoft ztratil svého druhého významného vizionářského zastánce cloudu.
V onom desetiletém mezičase sice Microsoft přijal cloudovou myšlenku, nicméně s jednou nohou pevně zakotvenou ve Windows a s druhou v Office. Inovativní cloudové návrhy, jako například Mesh, byly hozeny přes palubu, zatímco „já mám taky cloud“ produkty typu SkyDrive si získaly velké rozpočty.
Výpad Microsoftu na trh online reklamy s vyhledávačem Bing nedopadl nijak skvěle, a to i přes úspěšný pokus společnosti vyčistit prostor v počítačích Windows ve prospěch Bingu.
Pravěpodobně největší cloudovou slabinou Microsoftu, minimálně z pohledu spotřebitele, je neschopnost společnosti vybudovat ekosystém, který by se alespoň mohl rovnat nabídkám Applu, Androidu či dokonce Amazonu. Apple má ve spotřebitelském cloudu enormní náskok, Android spěchá, aby jej dohnal, nicméně Microsoft ještě ani nezačal běžet.
Přešlap Microsoftu číslo 2: Škatule, škatule, hejbejte se
O změnách na manažerských pozicích Microsoftu již v několika svých zastaveních informoval web InfoWorld. Mohlo by stačit shrnout to tak, že všichni lidé, kteří byli schopni nabídnout plynulý přechod od nadvlády Ballmera, již společnost opustili.
Jim Allchin. Brad Silverberg. Paul Maritz. Nathan Myhrvold. Greg Maffei. Pete Higgins. Jeff Raikes. J Allard. Robbie Bach. Bill Veghte. Ray Ozzie. Bob Muglia. Steve Sinofsky. To všechno jsou svým způsobem legendy. A Microsoft jich měl víc.
Stále tu máme některé vynikající osobnosti. Andy Lees přežil Sinofského čistku, v oboru se pohybuje Paul Maritz, který strávil roky ve VMware, Bill Veghte je zase v HP. Jsou i další odborníci, kteří, byť možná zůstali v Microsoftu, postrádají zkušenosti k tomu, aby mohli hrát nejvyšší ligu.
Nedostatek dobrých top manažerů se může do budoucna projevit jako největší krok Microsoftu stranou po roce 2010.
Přešlap Microsoftu číslo 1: Internet Explorer 6
Největší přešlap redmondské společnosti všech dob? Internet Explorer 6. Uvažte:
Je pravděpodobné, že skrze Internet Explorer 6 bylo infikováno více počítačů než skrze jakýkoliv jiný vektor. IE6 se mohou blížit maximálně Flash a Adobe Reader. ActiveX, zlý patolízal IE6, zasluhuje svůj vlastní kotlík ve vývojářském pekle.
V procesu nasazování IE6 se Microsoft dostal do konfliktu s americkými antimonopolními zákony. Neblahé následky akce ministerstva spravedlnosti rezonovaly produktovou řadou Microsoftu více než deset let a řídily všechny možné druhy projektových rozhodnutí, které byly minimálně částečně ovlivněny obavami z následků antimonopolních řízení.
Microsoft Internet Explorerem 6 ztratil obrovský kus prestiže u veřejnosti. Bylo to jako když to průměrný uživatel Windows začal náhle chápat tak, že jeho počítač je v ohrožení kvůli špatnému softwaru od Microsoftu. Weboví vývojáři nenáviděli (a stále nenávidí) IE6 s jeho malichernými rozmary, naprostými chybami a diletantským opovrhováním čímkoliv, co zavání standardem.
Microsoftu trvalo více než pět let, než dodal upgrade – pravděpodobně největší přešlap ze všech.
Konec
PŘEDPLATNÉ
ČLÁNKY DO MAILU